V květnu jsme oslavili 32. výročí naší společnosti a při té příležitosti jsme společně s jednatelem Stanislavem Petrem lehce zabilancovali a nahlédli i do budoucnosti recyklačního businessu.
U společnosti budete letos v červenci již 11 let. Jaké byly Vaše začátky v naší firmě?
Když jsem v červenci roku 2012 přicházel do TSR, neměl jsem nejmenší představu o tom, jak business se šrotem funguje. Přišel jsem z obří mezinárodní společnosti, kde jsem působil jako manažer v továrně s 1.500 zaměstnanci. Většinu času jsem tehdy trávil na mnoha každodenních poradách, telekonferencích a prezentacích. A pak jsem začal v TSR a měl jsem za celý měsíc 0 telekonferencí, 1 prezentaci a 2 porady. Ve zbývajícím čase jsem měl možnost reálně pracovat s jasným výsledkem zisk/ztráta, úspěch/neúspěch, možnost dělat samostatná rozhodnutí na vlastní zodpovědnost a možnost rychle měnit věci k lepšímu. Tím si mne TSR naprosto získalo.
Jaký profesní, případně i osobnostní vývoj jste za tu dobu zaznamenal?
Po prvních 6 měsících ve firmě jsem nabyl pocitu, že obchodu a zpracování šrotu rozumím a že vím, co-jak-proč funguje. Vzápětí se stalo něco, co mi dokázalo, že to tak reálně úplně není a že se mám ještě co učit. A toto kolečko poznávání „rozumím tomu – aha, vlastně nerozumím – učím se“ trvá v podstatě dodnes. I po 11 letech se nebojím říct kolegům, že něčemu nerozumím a požádat je, aby mi to vysvětlili. Vůbec se nestydím přiznat, že je v něčem naše konkurence lepší nebo úspěšnější, a že je potřeba se od nich v dané věci učit. Neustálá potřeba reagovat na změny trhu v oblasti legislativy, nákupu i prodeje a s tím spojené kvality a změn technologií, to vše dělá naši práci extrémně nestereotypní a ve výsledku i nesmírně zajímavou.
Co se týče mého osobnostního vývoje za posledních 11 let, mohu říci, že se cítím být nejen lepším vedoucím pracovníkem, ale i lepším kolegou a dokonce i lepším člověkem, i když posoudit to musí ostatní. Jsem přesvědčen, že na můj osobnostní vývoj měla nezanedbatelný vliv několikaletá proměna našich firem, že jsem se vyvíjel s nimi.
Jak se proměnilo TSR?
O tom by se dalo mluvit hodně dlouho, nicméně ve zkratce bych to nazval změnou „myšlení, kultury a atmosféry“. Kdybych měl popsat klíčové charakteristiky „starého“ TSR, pak by to byly: nespolupráce mezi provozem a obchodem, nezdravá rivalita mezi regiony, nezdravé ego klíčových leaderů a nedůvěra ve firmu samotnou. Ne všichni a všechno bylo tehdy špatně, jen to společně nevytvářelo takový ten hřejivý pocit, kdy se do práce těšíte, i když jsou před vámi problémy a těžké překážky. Ne vše se nám dnes povede, ale dokážeme si chybu naprosto otevřeně přiznat, popsat a poučit se z ní. Provoz a obchod je nyní na jedné lodi a táhne za jeden provaz, byť je na konci provazu někdy setsakra těžké závaží. Celá firma má společný cíl a spolupracuje na něm. Jsme tu super parta lidí, které naše práce a naše firmy baví.
Jaké je TSR roku 2023? V čem vidíte jeho největší potenciál?
Rok 2023 je pro nás rokem vstřebávání. Za poslední roky jsme se rozšířili, ať už o nové provozy, tak o nové firmy. Není tak těžké růst v počtu poboček a firem, zvláště nyní, kdy evropský průmysl nejede naplno a trh s hutním materiálem a šrotem to pociťuje. Těžší je s novými přírůstky vzájemně dobře splynout. Nové akvizice jsme pořizovali i proto, že v nich vidíme potenciál dalších schopností a znalostí, které jsme dosud neměli. Musíme se však vzájemně sladit, a to není vždy jednoduché pro obě strany. Je to vlastně taková stavba domu. Delší dobu jsme řešili základy, aby první a druhé patro bylo postaveno na stabilních základech. Ale kvůli stavbě dalších pater nesmíme na základy zapomínat. Stavba je nyní křehká a je na nás, jak to celé dopadne.
Jak se za uplynulých 11 let proměnil obor zpracování kovového odpadu? Jaké jsou trendy budoucího vývoje?
S ohledem na probíhající rozvojové aktivity v naší mateřské společnosti TSR Německo a v naší sesterské společnosti HKS v posledních letech lze vypozorovat, že trend zpracování šrotu směřuje do více průmyslového zpracování s důrazem na kvalitu. Na jedné straně se snižuje kvalita některých vykupovaných druhů, především díky zvyšujícímu se podílu kombinace kov + ne-kov (poplastované díly, karbonové kusy, keramika, atd.), na druhé straně se zvyšují zákaznické požadavky na kvalitu naší produkce. Proto bude třeba zavádět nové způsoby zpracování, které jsou více průmyslové a standardizované, i když si to vyžádá větší investice do strojního vybavení.
Jaké jsou budoucí výzvy / vaše očekávání do dalších let?
Dlouhodobější vývoj se těžko předpokládá, já osobně bych to spíše viděl takto:
1) Po rozpadu globálních dodavatelských řetězců (covid a následně válka na Ukrajině) se bude snižovat objem dovozu hotových hutních produktů do Evropy, spíše se budou evropské výrobní kapacity navyšovat a budou samostatnější.
2) To bude způsobovat značný růst potřeby vstupních surovin pro hutě jak v oblasti železných, tak v oblasti neželezných kovů.
3) Těžba primárních surovin (železné a neželezné rudy) nedokáže tak rychle a pružně navýšit produkci – těžební důl nedokáže zdvojnásobit výkon během pár měsíců.
4) Zároveň poroste tlak na ekologické parametry vstupních surovin – budou jednoznačně preferovány recyklované suroviny.
5) To celé povede k ještě vyšší důležitosti recyklace kovů jako klíčového partnera pro hutě.
6) Pro naše recyklační společnosti to bude znamenat velkou příležitost přispět k ochraně životního prostředí a zároveň podnikat úspěšně.
Ale také se mohu mýlit a všechno bude jinak. Jediné co bude neměnné je to, že bude záležet na nás všech, jak to zvládneme.
